V této impozantní, 26. patrové budově bydlím. Na střeše má bazén a v 10. patře je mosty spojena s dalšími budovami podobného typu. Byla postavena na jaře letošního roku a jsme pravděpodobně prvními nájemníky. Spíše než na koleji si zde připadám jak v hotelu
. Bohužel se jedná o jednu z nejdražších kolejí ve Vídni a do centra je trochu z ruky. Cesta do školy trvá cca půl hodiny přímou tramvají nebo 20 minut metrem se dvěma přestupy. Naštěstí ve Vídni funguje doprava bezvadně - ať jedete odkudkoliv kamkoliv, správnou kombinací S-Bahnů, Strassenbahnů a U-Bahnů se téměř všude dokážete dostat během půlhodiny. Jen ne vždy je lehké tu správnou kombinaci najít.
Takto to vypadá uvnitř. Bydlím ve dvojlůžkovém pokoji, který je ovšem v polovině rozdělen zdí na dvě části a se spolubydlící máme společné jen okno a malý prostor před ním. Naprosto ideální - nechcem-li být rušeni, jsme každá ve své polovině, chcem-li si povídat, není problém. Mám však báječnou spolubydlící, takže bych tu prostřední zeď nejraději zrušila.
Naše společná kuchyňka. Bydlíme ve Wohngemeinschaftu, tedy "bytové jednotce", kterou sdílíme tři. Krom našeho dvojlůžkového pokoje k němu patří ještě jeden jednolůžkový pokoj, kuchyňka, toaleta a koupelna vybavená mimo jiné pračkou, sušičkou a vanou
. Mými spolubydlícími jsou Angelika - místní Rakušanka, studující ekonomii a Katharina z Německa studující práva. Obě teprve nastoupily do prvního ročníku na univerzitě (asi jsem doplatila na fakt, že jsem na žádosti o kolej uvedla, že také teprve nastupuji na univerzitu. Měla jsem strach, že bych jinak kolej nedostala). Přes věkový rozdíl mezi námi jsou obě spolubydlící fajn a jsem moc ráda, že bydlím s německy mluvícími lidmi.