 V této impozantní, 26. patrové budově bydlím. Na střeše má bazén a v 10. patře je mosty spojena s dalšími budovami podobného typu. Byla postavena na jaře letošního roku a jsme pravděpodobně prvními nájemníky. Spíše než na koleji si zde připadám jak v hotelu   Takto to vypadá uvnitř. Bydlím ve dvojlůžkovém pokoji, který je ovšem v polovině rozdělen zdí na dvě části a se spolubydlící máme společné jen okno a malý prostor před ním. Naprosto ideální - nechcem-li být rušeni, jsme každá ve své polovině, chcem-li si povídat, není problém. Mám však báječnou spolubydlící, takže bych tu prostřední zeď nejraději zrušila.  Naše společná kuchyňka. Bydlíme ve Wohngemeinschaftu, tedy "bytové jednotce", kterou sdílíme tři. Krom našeho dvojlůžkového pokoje k němu patří ještě jeden jednolůžkový pokoj, kuchyňka, toaleta a koupelna vybavená mimo jiné pračkou, sušičkou a vanou  Naše kuchyňka z druhé strany. |
 Bydlím ve čtvrti mrakodrapů. Jmenuje se Twin Towers a je to taková malá kopie amerického Manhattonu. Ve Twin Towers se mimo kanceláří nachází obchodní centrum s obchody, restauracemi, multikinem. Otevřeno má do pozdních nočních hodin, díky čemuž máme zaručené dobré dopravní spojení s centrem i pozdě večer a díky čemuž si také ve své čtvrti připadám bezpečně i v noci (nevím zda to platí o celé Vídni, ale když se vracím o půlnoci domů, všude se zde pohybuje na ulicích mnohem více lidí než třeba v Plzni).  Twin Towers z druhé strany, vlevo je vidět naše kolej. Z okolních mrakodrapů je nejmenší, přestože má 26 pater! V Twin Towers se nachází také docela unikátní restaurace. Zaplatíte 10 euro a můžete sníst co chcete a kolik chcete. Navíc talíře s různými druhy jídla jezdí na pásech kolem stolů, stačí jen sáhnout po tom, na co máte právě chuť  Výhled z okna mé koleje na část obchodního centra. Bydlení mezi mrakodrapy má jednu nespornou výhodu. Když si nejste při zpáteční cestě jisti, kterým směrem leží kolej, stačí se rozhlédnout...mrakodrapy jsou vidět z dálky. A již mi skutečně mnohokrát pomohly najít cestu domů  Za kolejí se nachází rozsáhlá rekreační oblast Wienerberg. Má rozlohu několik desítek až stovek hektarů a nachází se v ní spoustu sportovišť, okruhů na běhání či cyklistiku (některé z nich jsou dokonce i osvětlené!), golfové hřiště, ale také velké jezero a pár kopců... Připadáte si tu jako na konci Vídně, protože krom několika paneláků v povzdálí je kolem všude vidět jen příroda a spoustu sportovců. Na sportovce tu narazíte i pozdě večer (jak jsem již psala, některé trasy jsou osvětleny, běhá se tu zcela běžně i za tmy). Rozšířeným sportem je zde nordic walking - chůze s holemi, které jsem zvyklá nosit na vysokohorské tůry do obtížného terénu. Tady za městem na relativně rovinném povrchu působí docela legračně  Pohled z menšího kopečku na část Wienerbergu. Tato romantická krajina se nachází asi ve vzdálenosti 10 minut rychlé chůze od mé koleje  Jezero uprostřed Wienerbergu. Vzdáleno taktéž pár minut od koleje. Škoda jen, že nemám více času užívat si této nádhery |
 Pohled na naší školu. Studuji ve Freihausu - v jedné z "novějších" budov technické univerzity. Okno do mé kanceláře je poslední vpravo, které je ještě vidět, v levé budově v nejvyšším (osmém) patře. Pravá budova je knihovna patřící technické univerzitě, má osm pater a otevřena je každý den až do deseti večer. Freihaus je uvnitř rozdělen na tři části podle barev - zelenou, žlutou a červenou. Matematickému oddělení nepatří celé patro, jak bývá zvykem u nás, ale celá zelená část, tzn. z osmi pater vždy kus. Zajímavostí jsou také místní výtahy. Krom toho, že jsou mnohem rychlejší než u nás na plzeňské univerzitě (a také jich zde mají mnohem více  Takto vypadá moje kancelář ve škole. Dostala jsem celou kancelář jen pro sebe, v pohodě by se do ní vešli dva až tři lidé. Zdejší pracovní podmínky se v nejmenším nedají srovnat s podmínkami na naší katedře (pro ty, co neznají naši katedru: jednu kancelář sdílím s dalšími deseti lidmi! Pak se divte, že doktorandi u nás pracují na své dizertačce pět let a stále nejsou hotovi   Výhled z okna mé kanceláře směrem do centra Vídně. Ještě pár slov ke katedře. Všichni jsou na mě moc hodní, snaží se mi pomoci s čímkoliv jen mohou či s čímkoliv potřebuju. K mému velkému údivu mě nechávají pracovat na mé práci a nezapojili mě - alespoň zatím - do žádného svého projektu. Jednou týdně navštěvuji přednášky "Liniengeometrie" vedené v němčině a jednou týdně máme katedrální seminář vedený v angličtině (na katedře studují i zahraniční doktorandi, kteří nerozumí německy). Každé poledne chodíme s ostatními doktorandy společně na oběd. Respektive snažím se chodit na společné obědy, protože je to jedna z mála příležitostí, kdy se můžu s ostatními pobavit. Ne každý den mi ovšem mé finance takový společný oběd dovolí, jelikož často místo do menzy chodíme do blízkých restaurací, kde jídlo stojí kolem 5 až 7 eur. Menza sama o sobě za mnoho nestojí a také ji většina místních studentů nenavštěvuje. Sice je oproti naší mnohem hezčí a útulnější, ale drahá. Menu: 4-5 euro, malý talířek v bufetu: 3-3,50 eura, velký (resp. normální talíř) v bufetu: 3,50-4,50 eura. Bufet funguje tak, že si na svůj talíř můžete asi z osmi druhů jídla naložit co chcete a kolik chcete. Mají i spoustu druhů salátů, polévek a moučníků, ale kvůli ceně jsem nic takového zatím neochutnala. K pití si každý zadarmo natáčí vodu přímo z vodovodního kohoutku |
 Karlskirche před naší univerzitou. Bohužel vstupné dovnitř se platí.  Hofburg. Na jeho nádvoří staví autobusy vídeňské MHD  Burgtheater. Lístky na představení ke stání stojí 1,50 euro  Rathaus (radnice). V zimě se prý celá plocha před radnicí nechá zamrznout a pak se na ní bruslí. Už se těším  Kunsthistorisches Museum. Pozítří se ho chystám navštívit (stejně jako parlament a prezidentský palác), protože u příležitosti státního svátku má v ten den (26.10.) většina muzeí vstup zdarma.  Parlament vpředu s mým buddíkem Stefanem. Můj buddy je velice zajímavý člověk. Je profesionálním hráčem na bubny v hardmetalové kapele. Čekali byste od takového člověka, že krom hudby studuje zároveň dvě školy (informatiku na technické univerzitě a anglická studia na hlavní univerzitě), organizuje akce k setkávání a seznamování začínajících studentů, věnuje se boxu a jeho největším koníčkem (tedy hned po hudbě) je horské kolo?  Zámek Belveder s nádherným zámeckým parkem.  Stadtpark - neboli hlavní park ve městě - mě příliš nenadchnul.  Bazén a party člun na dunajském kanálu. Na člunu se pořádala welcome party pro zahraniční studenty od buddy systému z Wirtschaftsuniversität. Bohužel jsem se nezúčastnila. Ve Vídni jsou minimálně tři buddy systémy a každý z nich pořádá nespočet akcí pro zahraniční studenty...po počátečním nadšení zjišťuji, že se sotva stíhám účastnit akcí od buddy systému na naší škole, proto akce ostatních buddy systémů vynechávám.  Typický obrázek z ulice v centru Vídně. Vídeň je město muzikantů, spoustu lidí tu na ulicích na něco hraje. Ne jak u nás, že jen vrzá a žebrá o peníze, ale skutečně moc krásně hraje a dotváří tím pravou vídeňskou atmosféru. Člověk může celý den jen chodit a poslouchat  Než budete číst dál, hádejte, co je za stavbu na obrázku (mimochodem stojí pár desítek metrů od mé koleje). Kostel či kaple? Omyl. Vodárenská věž. Dokonce i s vodárenským muzeem. Podobných vodárenských věží je po Vídni spoustu. |
|
Chcete-li navštívit Prater, otevřeno má jen do konce října!  Typické vídeňské kolo Riesenrad.  Vodní skluzavka  Megahoupačka  Skluzavky, na nichž se jezdí na koberečkách  Liliputánská dráha na parní pohon.  Volný pád.  Řetízkový kolotoč několik desítek metrů nad zemí!  Horská dráha (kterých je v Pratru nespočetně. Můžete si vybrat, zda chcete jet hlavou nahoru či dolů, v sedě nebo v leže...)  Další houpačka. |
 Pravé rameno Dunaje. Levé vypadá vpodstatě stejně, a je také stejně široké. Uprostřed se nachází dunajský ostrov, který je 21 km dlouhý a vede po něm známá dunajská cyklostezka.  Dunaj s pohledem na UNO-City - jednu z nejmodernějších částí Vídně s mrakodrapy a obchodními centry. Součástí UNO-City je také Donauturm - tedy věž - na jejímž vrcholu se nachází otáčivá restaurace. UNO-City samotné jsem ještě nenavštívila a tak fotky jednotlivých budov a výhledů můžete čekat v některém z příštích článků.  Alte Donau. Dunaj se ve Vídni dělí na čtyři ramena: dvě hlavní a široká (viz obrázek výše), jedno užší - Donaukanal a pak starou zátoku - Alte Doanu, sloužící především k rekreaci, v létě ke koupání a k plachtění. |
|
Prvni výlet, na který jsme vyrazili první víkend mého pobytu ve Vídni. Počasí přálo a my se podívaly na dvě snad nejkrásnější místa, která člověk v okolí Vídně může vůbec navštívit.  Klosterneuburg s (prý) známým klášterem. Klášter vypadá především zevnitř moc pěkně (bohužel už ne na mých fotkách). Cestou do Klosterneuburgu jsme jeli ve Vídni poprvé načerno - leží za hranicemi městkého okruhu a na běžné tramvajenky se musí připlatit. Což my tehdy sice tušili, ale nebyli si jisti. A kdo se moc ptá, moc se dozví... revizor naštěstí nepřišel :) Cestu z Klosterneuburgu dál nikdo neznal, málem jsme se vydali zcela opačným směrem (naštěstí ulice končila dětským hřištěm a dál se jít nedalo). Zachránila nás až prodavačka v knihkupectví, která nám zdarma věnovala mapu :)  Výhled z Leopoldsbergu. Společně s Kahlensbergem se jedná o dva nejvyšší body (cca 440 m) na severním okraji Vídně. Jsou krásně vidět obě ramena Dunaje, mezi nimi Dunajský ostrov. Nalevo od Dunaje UNO-City, napravo od Dunaje 200-patrový mrakodrap, nejvyšší ze všech mrakodrapů v celé Vídni.  Výhled z Leopoldsbergu na konec Dunajského ostrova. Někde v dálce tímto směrem se nachází Plzeň  Parta Čechů, s kterými jsme cestovali (cestujeme a určitě ještě mnohokrát cestovat budem  Cesta zpátky mezi vinicemi. Na některých keřích bylo dokonce ještě víno  Pohled zpět na Kahlensberg, kde jsme byli.  Pohled přes vinice na Vídeň. |
|
Víkendový výlet s Erasmáky do alp ležících cca 80 km jižně od Vídně. Bohužel počasí už nám nepřálo, na vrcholu leželo (v půlce října!) přes metr sněhu a tak sešlo z původně plánovaného výstupu na Schneeberge. Místo toho jsme šli jen údolím podél potoka. Naštěstí jsme nepřišli o romantickou noc v horské chatě, a o co drsnější počasí nás zastihlo, o to báječnější parta se vytvořila...  Pár metrů od výchozího bodu - železničního nádraží. Sněžilo zde od rána.  Před svačinou u dolní stanice lanovky na hřeben Raxalpe. Počasí se stále zhoršovalo...  Nám to však zas tak moc nevadilo  Skupinové foto. Tentokrát jsem byla na akci z Čechů jediná  Sem tam se cestou objevily i pěkné výhledy.  Naše chata, kde jsme strávili noc. Než jsme k ní došli, napadlo 30 centimetrů sněhu. V této chvíli už víme, že nás uvnitř čekají teplá kamna (s teplou večeří  Ještě jednou celá chata z povzdálí. Zajímavý konstrast barevného listí na stromech a sněhové pokrývky  I přes nepovedené počasí jsme na chatě zažili nezapomenutelný večer, jak organizátoři slibovali. Večer plný her a posezení při kytaře...díky němu mám teď ve Vídni o dvacet kamarádů více  Ještě jednou skupinové foto - druhý den před odjezdem domů. |
 Uvítací party pro všechny Erasmáky z naší školy TU Wien. Sešlo se nás tam kolem 400! (na TU Wien je momentálně 250 Erasmus studentů a 150 buddíků). Protože každý měl na sobě jmenovku se jménem a zemí, odkud je, velmi rychle jsme se našli se všemi ostatními Čechy.  Do sálu stále proudily další davy lidí...Součástí Welcome Erasmus party byla prezentace Buddy Systému a jejich nejvýznamnějších akcí, přivítání Ausseninstitutem (tedy představitelem zahraničních vztahů) a na závěr zdarma občerstvení. Poté jsme se všichni přesunuli do známého Erasmus klubu Down Under, kde party pokračovala do pozdních ranních hodin... |
|
Přestože se večeře konala na opačné straně Vídně a pozváni byli především studenti Wirtschaftsuniverzity, dostala jsem se mezi ně díky známosti s organizátorkou této akce - Verčou. Verča je jediný člověk studující ve Vídni, kterého jsem znala před svým odjezdem. Potkali jsme se celkem náhodou na letní jazykové škole v Plzni ,a protože Verča už ve Vídni studovala minulý rok, hodně mi pomohla se zařizováním nejdůležitějších věcí. Ve Vídni však obě bydlíme na opačné straně města, a tak se bohužel moc nesetkáváme. Vlastně jsme se doposud setkali pouze jednou - a to právě na této akci.  Večeře se konala na severu Vídně v univerzitním campusu Brigittenau (mimochodem na koleji, na které jsem chtěla původně bydlet. Bohužel jsem se na ni nedostala). Na večeři byli pozváni všichni čeští studenti, kteří na Wirtschaftsuniverzität studují pod programem Action. Pozvání platilo i pro jejich buddíky, a tak se jednalo o česko-rakouskou akci.  Zprava: Verčin přítel, Verča - organizátorka akce - a Daniel, Rakušan, který mi půjčil ve Vídni své kolo na libovolně dlouhou dobu  Všechna jména si bohužel již nepamatuji  |
Copyright ©tuwien, Práva vyhrazena.