Donauinsel, česky Dunajský ostrov, je 21 km dlouhý uměle vytvořený ostrov mezi oběma rameny Dunaje. Celý ostrov je nepřístupný pro auta, zato je rájem pro cyklisty, bruslaře, běžce a příznivce dalších podobných sportů. My se na něj vydali v sobotu před první adventní nedělí. Ač je to možná neuvěřitelné, v ten den (ostatně jako již celý předchozí týden) svítilo sluníčko a teploměr ukazoval asi 10°C. Kuriozitou bylo, že jsme v tomto počasí a cyklistické náladě projeli asi třemi vánočními trhy 
.
Naše cesta začala u stanici metra U1 zhruba uprostřed ostrova. Přestože jsme cestu plánovali ve třech, nakonec jsme se sešli jen dva - já a francouz Vincent, které ho znám z výletu do Raxalpe. Třetímu se cestou na sraz údajně rozsypalo kolo.
Já jela na svém vypůjčeném kole, sice horském, ale asi už něco zažilo a celou cestu jsem se bála, aby se také nesložilo. Nesložilo
Krajina na ostrově. Cyklostezky, parky, hřiště... a všude kolem Dunaj.
Pohled z ostrova na Kahlensberg a Leopoldsberg. Jsou to ty dva kopce, na kterých jsme byli začátkem října, a je z nich snad nejkrásnější výhled na celou Vídeň - fotky z nich najdete také v této sekci.
Konec severní strany ostrova. Překvapilo nás, jak je ostrov "krátký" - od místa srazu jsme na konec dojeli cca za půl hodiny - a my plánovali celodenní výlet! Proto jsme se namísto na druhou stranu ostrova vydali do kopců ležících na západním břehu Dunaje. Krajina kolem byla úžasná - vinice a výhledy zpátky na Vídeň - cesta do kopců však krutá, necelý kilometr jsme stoupali po cestě, kde i auta měla co dělat, aby ji vyjela.
Nahoře se sluníčko někam ztratilo a tak nám nebylo dopřáno vychutnat si tento krásný výhled na Vídeň. V kopcích se nacházela chráněná přírodní oblast, kterou jsme částečně projeli. Nic moc zajímavého v ní už nebylo. Zato byla zajímavá cesta zpět k Dunaji. Vyjeli jsme z mapy, a tak jsme zřejmě nezvolili optimální cestu k návratu. Převýšení dolů bylo stejné jako nahoru (což na mém kole s nepříliš fungujícími brzdami byl vcelku adrenalinový zážitek), dole jsme zjistili, že Vídeň je trochu jinde, než jsme si mysleli, a navíc se ztratil asfalt... Naštěstí jsme se asi po hodině, po projetí třemi vesnicemi a dalších deseti kilometrů po Vídni dostali zpátky k Dunaji.
Na jednom z mostů nad Dunajem. Vlevo pohled na UNO-City a dunajskou cyklostesku. Ta se ve Vídni větví na tři větve - dvě vedou po obou stranách dunaje, jedna uprostřed ostrova.
K Dunaji jsme se vrátili včas na to, abychom stihli tento nádherný západ slunce!
Západ sluníčka s pohledem na nejvyšší obytnou budovu ve Vídni. Tady náš výlet končil.
Na závěr ještě pár poznámek k cyklistice ve Vídni. Před odjezdem se mi každý smál, když jsem si chtěla dovézt vlastní kolo. Vídeň je však skutečně městem cyklistů. Na kole tu jezdí každý a pořád...ať prší nebo fouká, sněží nebo mrzne...cyklisti nasadí lyžařskou přilbu, šálu a lyžařské brýle (nedělám si legraci, skutečně jsem tu pár takových potkala) a jezdí dál... Jezdí se tu na kole běžně do práce, v sukni, v kravatě i v obleku, jezdí tu staré babičky i studenti, kteří běžně nemívají ani tramvajenku. Kolo se tu používá namísto veřejné dopravy a vše je pro to uzpůsobeno. Téměř na žádné silnici nechybí cyklostezka, cyklisté mají buďto celý vlastní pruh vpravo od aut nebo polovinu chodníku. Na rozdíl od Čech jsou lidé zvyklí chodit na chodnících ve své polovině a tu druhou nechávat volnou cyklistům. Když už náhodou cyklostezka u silnice chybí, můžete se spolehnout na to, že vede v nejbližší paralerní ulici. A když jste někde náhodou donuceni jet přímo po silnici, řidiči vás berou jako rovnoprávný dopravní prostředek. Jedou za vámi klidně dvacítkou, dokud si nejsou jisti, že vás mohou bezpečně předjet.
Aby toho nebylo málo; Vídní vede bezpočet cyklostezek. Nejen těch, které používají lidé při nákupech, ale dálkových, turistických... je to tu dokonalý cyklistický ráj. A přesto každý týden slyším ve zprávách, že se otevírají stále nové a nové cyklostezky... nechápu, kde na ně mohou ještě najít místo.
Mají tu ještě jeden vynález - Citybike. To jsou stanoviště, každé asi s dvaceti koly a jedním automatem, ve kterém si necháte načíst svoji bankovní kartu a pak si můžete kterékoliv kolo vypůjčit. Kolo lze vrátit u jakéhokoliv jiného stanoviště, kterých je po městě asi padesát. První hodina jízdy je zdarma, druhá stojí euro. Pokud kolo vrátíte během jízdy na 15 minut do stojanu, počítá se vám v následujícím čase další hodina opět jako první - můžete tedy jezdit vpodstatě stále zadarmo :-) Systém citybike je určený přímo jako součást veřejné dopravy. Je vidět, že máme ještě co dohánět...
Naše cesta začala u stanici metra U1 zhruba uprostřed ostrova. Přestože jsme cestu plánovali ve třech, nakonec jsme se sešli jen dva - já a francouz Vincent, které ho znám z výletu do Raxalpe. Třetímu se cestou na sraz údajně rozsypalo kolo.
Já jela na svém vypůjčeném kole, sice horském, ale asi už něco zažilo a celou cestu jsem se bála, aby se také nesložilo. Nesložilo
Krajina na ostrově. Cyklostezky, parky, hřiště... a všude kolem Dunaj.
Pohled z ostrova na Kahlensberg a Leopoldsberg. Jsou to ty dva kopce, na kterých jsme byli začátkem října, a je z nich snad nejkrásnější výhled na celou Vídeň - fotky z nich najdete také v této sekci.
Konec severní strany ostrova. Překvapilo nás, jak je ostrov "krátký" - od místa srazu jsme na konec dojeli cca za půl hodiny - a my plánovali celodenní výlet! Proto jsme se namísto na druhou stranu ostrova vydali do kopců ležících na západním břehu Dunaje. Krajina kolem byla úžasná - vinice a výhledy zpátky na Vídeň - cesta do kopců však krutá, necelý kilometr jsme stoupali po cestě, kde i auta měla co dělat, aby ji vyjela.
Nahoře se sluníčko někam ztratilo a tak nám nebylo dopřáno vychutnat si tento krásný výhled na Vídeň. V kopcích se nacházela chráněná přírodní oblast, kterou jsme částečně projeli. Nic moc zajímavého v ní už nebylo. Zato byla zajímavá cesta zpět k Dunaji. Vyjeli jsme z mapy, a tak jsme zřejmě nezvolili optimální cestu k návratu. Převýšení dolů bylo stejné jako nahoru (což na mém kole s nepříliš fungujícími brzdami byl vcelku adrenalinový zážitek), dole jsme zjistili, že Vídeň je trochu jinde, než jsme si mysleli, a navíc se ztratil asfalt... Naštěstí jsme se asi po hodině, po projetí třemi vesnicemi a dalších deseti kilometrů po Vídni dostali zpátky k Dunaji.
Na jednom z mostů nad Dunajem. Vlevo pohled na UNO-City a dunajskou cyklostesku. Ta se ve Vídni větví na tři větve - dvě vedou po obou stranách dunaje, jedna uprostřed ostrova.
K Dunaji jsme se vrátili včas na to, abychom stihli tento nádherný západ slunce!
Západ sluníčka s pohledem na nejvyšší obytnou budovu ve Vídni. Tady náš výlet končil.
Na závěr ještě pár poznámek k cyklistice ve Vídni. Před odjezdem se mi každý smál, když jsem si chtěla dovézt vlastní kolo. Vídeň je však skutečně městem cyklistů. Na kole tu jezdí každý a pořád...ať prší nebo fouká, sněží nebo mrzne...cyklisti nasadí lyžařskou přilbu, šálu a lyžařské brýle (nedělám si legraci, skutečně jsem tu pár takových potkala) a jezdí dál... Jezdí se tu na kole běžně do práce, v sukni, v kravatě i v obleku, jezdí tu staré babičky i studenti, kteří běžně nemívají ani tramvajenku. Kolo se tu používá namísto veřejné dopravy a vše je pro to uzpůsobeno. Téměř na žádné silnici nechybí cyklostezka, cyklisté mají buďto celý vlastní pruh vpravo od aut nebo polovinu chodníku. Na rozdíl od Čech jsou lidé zvyklí chodit na chodnících ve své polovině a tu druhou nechávat volnou cyklistům. Když už náhodou cyklostezka u silnice chybí, můžete se spolehnout na to, že vede v nejbližší paralerní ulici. A když jste někde náhodou donuceni jet přímo po silnici, řidiči vás berou jako rovnoprávný dopravní prostředek. Jedou za vámi klidně dvacítkou, dokud si nejsou jisti, že vás mohou bezpečně předjet.
Aby toho nebylo málo; Vídní vede bezpočet cyklostezek. Nejen těch, které používají lidé při nákupech, ale dálkových, turistických... je to tu dokonalý cyklistický ráj. A přesto každý týden slyším ve zprávách, že se otevírají stále nové a nové cyklostezky... nechápu, kde na ně mohou ještě najít místo.
Mají tu ještě jeden vynález - Citybike. To jsou stanoviště, každé asi s dvaceti koly a jedním automatem, ve kterém si necháte načíst svoji bankovní kartu a pak si můžete kterékoliv kolo vypůjčit. Kolo lze vrátit u jakéhokoliv jiného stanoviště, kterých je po městě asi padesát. První hodina jízdy je zdarma, druhá stojí euro. Pokud kolo vrátíte během jízdy na 15 minut do stojanu, počítá se vám v následujícím čase další hodina opět jako první - můžete tedy jezdit vpodstatě stále zadarmo :-) Systém citybike je určený přímo jako součást veřejné dopravy. Je vidět, že máme ještě co dohánět...