Další zážitky v lednu
Ze všech zážitků se zde pokusím alespoň stručně popsat ty nejlepší.
V lednu jsme ve Vídni objevili novou zábavu. Citybike. Úžasná věc. Za jedno euro se zaregistrujete na internetu v síti citybike, pak přijdete se svoji platební kartou ke kterékoliv z cca padesáti stanic Citybiku a po ověření platnosti registrace si půjčíte kolo. Celá procedura půjčení kola trvá asi jednu minutu. Vrátíte-li kolo do jedné hodiny od vypůjčení na jakékoliv stanici Citybiku (kde je alespoň jeden volný stojan na vrácení kola), jezdily jste zdarma. Po patnácti minutách si kolo můžete vypůjčit na další hodinu opět zdarma! Přetáhnete-li náhodou první hodinu, druhá hodila stojí euro. Neuvěřitelné, že?
Citybike stanic je po celé Vídni asi padesát, v každé kolem dvaceti stojanů. Můžete tak úspěšně jezdit ve Vídni bez nutnosti použití veřejné dopravy za jediné euro. Potřebujete k tomu jen elektronickou platební kartu Visa nebo Mastercard.
Účelem citybiků je částečně nahradit veřejnou dopravu a místní lidé je hojně využívají ve všech ročních obdobích.
Naše nadšení z Citybiků neznalo mezí a tak jsme na nich vyráželi i na večerní výlety
. Na dunajských cyklostezkách jsme museli vypadat legračně - každý citybike má na sobě reklamy, nákupní košík a protože už něco pamatuje, většina z nich je slyšet daleko dopředu, když se blíží . Nic z toho nás však neodradilo od dalších cest . Více fotek z citybiků viz http://www.facebook.com/album.php?aid=25223&l=ca59f&id=722888915.Citybike je jedna z mnoha věcí, kterou budu v Plzni asi ještě dlouho postrádat
Mafie
Ti z vás, kdo mě znají, vědí, že si nenechám ujít žádnou příležitost ke společenské hře Městečko Palermo. A protože společné kuchyně na koleji byly ke hře jako stvořené, nedalo příliš mnoho práce mafii zorganizovat.
Hráli jsme v němčině, což nad očekávání nebyla ve hře vůbec žádná překážka. Poté, co se člověk naučil pár právnických slovíček (jako popravit, obvinit, obhajoba, podezřelý...), přestal na jazyk myslet a věnoval se hře, stejně jako v češtině. K mému překvapení několik z pozvaných lidí mafii nejen znalo, ale dokonce bylo i zkušenými hráči. Hrálo nás dohromady asi patnáct a hra byla super - i přesto, že jsme zřejmě zapomněli některým nováčkům vysvětlit, že v noci skutečně všichni spí a nepodvádí...a tak jsme se v roli mafiánů museli vyrovnat s tím, že hned po prvním probuzení dokázal někdo správně určit všechny tři mafiány (naštěstí jej ostatní okamžitě odrovnali ) a nebo že se sem tam někdo v noci probudil společně s námi mafiány . Ale to bych to nebyla já, kdybychom coby mafie prohráli 
.
Ball v Hofburgu
Vídeň je město plesů. Od začátku Faschingu (tedy masopustního období), který ve Vídni začíná už 11.11. v 11 hodin se koná každý týden několik plesů. Víkendy na ně zřejmě nestačí, a tak probíhají i ve všední dny. A protože ples ve Vídni určitě není jen tak ledajaký, rozhodli jsme se jeden z nich navštívit. Vybrali jsme si ples univerzity BOKU, který se konal ve čtvrtek 24. ledna v Hofburgu.
Vstupné na ples pro normálního dospělého člověka stojí 60 euro ke stání (za místa na sezení se připlácí ještě více)!!! Studentské vstupné je o něco levnější - 22 euro, na některé plesy mají erasmus studenti zlevněné vstupné až na 12 euro. Což samo o sobě říká, že většina návštěvníků plesu jsou studenti.
Překvapily nás i kroje - nečekali jsme, že účast v nich bude tak silná.
Naše česko-slovenská skupinka na plese
Donauturm
Nejvyšší stavba ve Vídni - 252 m vysoká věž mě uchvátila natolik, že jsem ji navštívila v lednu rovnou třikrát. Poprvé a podruhé s návštěvami, potřetí jsme na ni měli rozlučku před mým odjezdem s ostatními Čechy.
Výhled ze 150 metrů stojí opravdu za to. Jak ve dne..
..tak v noci
.
Ve 170 metrech je však ještě lépe - funguje zde otáčivá restaurace, která se údajně dokáže otáčet třemi rychlostmi. Při naší návštěvě jedna otočka trvala 25 minut. Ceny jdou zde srovnatelné s většinou jiných kaváren/restaurací dole ve městě - a tak návštěvu otáčivé restaurace vřele doporučuji!
Donauturm řadím na své druhé nejoblíbenější místo ve Vídni. Prvním je Kahlenberg (společně s Leopoldsbergem).
Wiener Oper
Jaká by to byla stáž ve Vídni bez návštěvy Vídeňské opery! Lístky na stání stály jen dvě eura! A pokud si člověk pospíšil a obětoval dvě hodiny svého času na čekání ve frontě, získal za ta dvě eura výhled mnohem lepší, než měla většina sedících diváků! Bohužel jsem se do ní dostala jen jednou - s Janou Lokajů na představení Louskáček. Ale zážitek byl úžasný!
Haus des Meeres
Dvě muzea, která mohu vřele doporučit všem návštěvníkům Vídně jsou Haus der Musik a Haus des Meeres. Ani jedno není příliš známé a každé je na celé odpoledne. Haus der Musik je pětipatrové, asi dvě patra jsou věnované vídeňské filharmonii (i pokud vážnou hudbu nemusíte - stejně jako já - věřte tomu, že tady vás zaujme). Zbylá patra jsou ještě zajímavější. Na nekonečně mnoha automatech, počítačích a různých dalších zařízení se zde dozvíte snad úplně všechno o hudbě. Můžete si spoustu věcí vyzkoušet, osahat, naposlouchat...nebo třeba vyzkoušet dirigovat orchestru (který hraje na plátně před vámi, díky laserovému dirigítku však přesně podle vašich pokynů!).
Haus des Meeres je oproti tomu dům - též několikapatrový - plný akvárií menších, větších či obrovských velikostí. Součástí "muzea" je také tropický prales, kde vám volně nad hlavou pobíhají opice
a létají tropičtí ptáci.Naschmarkt
Na závěr malá ukázka ze známého Naschmarktu. Přestože jsem jej měla hned za školou, prošla jsem si jej pořádně až v lednu. Jedná se o dlouhý trh s jídlem - ovocem, zeleninou, sýry, masem, rybami... Zboží je krásně upravené, vystavené...a levné, ale kvalitní.
Každou sobotu se k trhu s jídlem přidává bleší trh. Na něm můžete koupit snad úplně cokoliv - oblečení, knihy, CD, desky, starý gramofon, hudební nástroje, nádobí, nábytek, kolo...a to doslova "za babku"