Kolej
24. říjen 2007 | 00.31 | rubrika: Bydlení a škola
V této impozantní, 26. patrové budově bydlím. Na střeše má bazén a v 10. patře je mosty spojena s dalšími budovami podobného typu. Byla postavena na jaře letošního roku a jsme pravděpodobně prvními nájemníky. Spíše než na koleji si zde připadám jak v hotelu
. Bohužel se jedná o jednu z nejdražších kolejí ve Vídni a do centra je trochu z ruky. Cesta do školy trvá cca půl hodiny přímou tramvají nebo 20 minut metrem se dvěma přestupy. Naštěstí ve Vídni funguje doprava bezvadně - ať jedete odkudkoliv kamkoliv, správnou kombinací S-Bahnů, Strassenbahnů a U-Bahnů se téměř všude dokážete dostat během půlhodiny. Jen ne vždy je lehké tu správnou kombinaci najít. 
Takto to vypadá uvnitř. Bydlím ve dvojlůžkovém pokoji, který je ovšem v polovině rozdělen zdí na dvě části a se spolubydlící máme společné jen okno a malý prostor před ním. Naprosto ideální - nechcem-li být rušeni, jsme každá ve své polovině, chcem-li si povídat, není problém. Mám však báječnou spolubydlící, takže bych tu prostřední zeď nejraději zrušila.
Naše společná kuchyňka. Bydlíme ve Wohngemeinschaftu, tedy "bytové jednotce", kterou sdílíme tři. Krom našeho dvojlůžkového pokoje k němu patří ještě jeden jednolůžkový pokoj, kuchyňka, toaleta a koupelna vybavená mimo jiné pračkou, sušičkou a vanou
. Mými spolubydlícími jsou Angelika - místní Rakušanka, studující ekonomii a Katharina z Německa studující práva. Obě teprve nastoupily do prvního ročníku na univerzitě (asi jsem doplatila na fakt, že jsem na žádosti o kolej uvedla, že také teprve nastupuji na univerzitu. Měla jsem strach, že bych jinak kolej nedostala). Přes věkový rozdíl mezi námi jsou obě spolubydlící fajn a jsem moc ráda, že bydlím s německy mluvícími lidmi. 
Naše kuchyňka z druhé strany.
Okolí koleje
24. říjen 2007 | 00.15 | rubrika: Bydlení a škola
Bydlím ve čtvrti mrakodrapů. Jmenuje se Twin Towers a je to taková malá kopie amerického Manhattonu. Ve Twin Towers se mimo kanceláří nachází obchodní centrum s obchody, restauracemi, multikinem. Otevřeno má do pozdních nočních hodin, díky čemuž máme zaručené dobré dopravní spojení s centrem i pozdě večer a díky čemuž si také ve své čtvrti připadám bezpečně i v noci (nevím zda to platí o celé Vídni, ale když se vracím o půlnoci domů, všude se zde pohybuje na ulicích mnohem více lidí než třeba v Plzni).
Twin Towers z druhé strany, vlevo je vidět naše kolej. Z okolních mrakodrapů je nejmenší, přestože má 26 pater! V Twin Towers se nachází také docela unikátní restaurace. Zaplatíte 10 euro a můžete sníst co chcete a kolik chcete. Navíc talíře s různými druhy jídla jezdí na pásech kolem stolů, stačí jen sáhnout po tom, na co máte právě chuť
Výhled z okna mé koleje na část obchodního centra. Bydlení mezi mrakodrapy má jednu nespornou výhodu. Když si nejste při zpáteční cestě jisti, kterým směrem leží kolej, stačí se rozhlédnout...mrakodrapy jsou vidět z dálky. A již mi skutečně mnohokrát pomohly najít cestu domů
Za kolejí se nachází rozsáhlá rekreační oblast Wienerberg. Má rozlohu několik desítek až stovek hektarů a nachází se v ní spoustu sportovišť, okruhů na běhání či cyklistiku (některé z nich jsou dokonce i osvětlené!), golfové hřiště, ale také velké jezero a pár kopců... Připadáte si tu jako na konci Vídně, protože krom několika paneláků v povzdálí je kolem všude vidět jen příroda a spoustu sportovců. Na sportovce tu narazíte i pozdě večer (jak jsem již psala, některé trasy jsou osvětleny, běhá se tu zcela běžně i za tmy). Rozšířeným sportem je zde nordic walking - chůze s holemi, které jsem zvyklá nosit na vysokohorské tůry do obtížného terénu. Tady za městem na relativně rovinném povrchu působí docela legračně
.
Pohled z menšího kopečku na část Wienerbergu. Tato romantická krajina se nachází asi ve vzdálenosti 10 minut rychlé chůze od mé koleje
. Když se z místa, ze kterého fotím, podíváte na druhou stranu, jsou vidět Alpy. (fotku dodám později). 
Jezero uprostřed Wienerbergu. Vzdáleno taktéž pár minut od koleje. Škoda jen, že nemám více času užívat si této nádhery
žádné komentáře | přidat komentář
Škola
23. říjen 2007 | 22.33 | rubrika: Bydlení a škola
Pohled na naší školu. Studuji ve Freihausu - v jedné z "novějších" budov technické univerzity. Okno do mé kanceláře je poslední vpravo, které je ještě vidět, v levé budově v nejvyšším (osmém) patře. Pravá budova je knihovna patřící technické univerzitě, má osm pater a otevřena je každý den až do deseti večer. Freihaus je uvnitř rozdělen na tři části podle barev - zelenou, žlutou a červenou. Matematickému oddělení nepatří celé patro, jak bývá zvykem u nás, ale celá zelená část, tzn. z osmi pater vždy kus. Zajímavostí jsou také místní výtahy. Krom toho, že jsou mnohem rychlejší než u nás na plzeňské univerzitě (a také jich zde mají mnohem více
), mají uvnitř tlačítko na zavírání dveří. Když člověk spěchá, nemusí tak čekat, až se dveře zavřou sami. Jedná se o velmi praktickou věc - kterou zde mají všechny výtahy, nejen ty ve škole - a nechápu, že ji u nás ještě nikdo nezavedl. Také se tu výtahy používají mnohem více než u nás, lidé běžně jezdí třeba i jen o jedno patro dolů. Ani já dodnes nevím, kde se ve škole vlastně nacházejí schody...
Takto vypadá moje kancelář ve škole. Dostala jsem celou kancelář jen pro sebe, v pohodě by se do ní vešli dva až tři lidé. Zdejší pracovní podmínky se v nejmenším nedají srovnat s podmínkami na naší katedře (pro ty, co neznají naši katedru: jednu kancelář sdílím s dalšími deseti lidmi! Pak se divte, že doktorandi u nás pracují na své dizertačce pět let a stále nejsou hotovi
). Výborné pracovní podmínky jsou znát. Mám pocit, že za uplynulý měsíc jsem udělala na své dizertaci tolik práce, jako v Plzni nestihnu za celý semestr. Všem ostatním doktorandům od nás podobný zahraniční pobyt jen doporučuji!!
Výhled z okna mé kanceláře směrem do centra Vídně. Ještě pár slov ke katedře. Všichni jsou na mě moc hodní, snaží se mi pomoci s čímkoliv jen mohou či s čímkoliv potřebuju. K mému velkému údivu mě nechávají pracovat na mé práci a nezapojili mě - alespoň zatím - do žádného svého projektu. Jednou týdně navštěvuji přednášky "Liniengeometrie" vedené v němčině a jednou týdně máme katedrální seminář vedený v angličtině (na katedře studují i zahraniční doktorandi, kteří nerozumí německy). Každé poledne chodíme s ostatními doktorandy společně na oběd. Respektive snažím se chodit na společné obědy, protože je to jedna z mála příležitostí, kdy se můžu s ostatními pobavit. Ne každý den mi ovšem mé finance takový společný oběd dovolí, jelikož často místo do menzy chodíme do blízkých restaurací, kde jídlo stojí kolem 5 až 7 eur. Menza sama o sobě za mnoho nestojí a také ji většina místních studentů nenavštěvuje. Sice je oproti naší mnohem hezčí a útulnější, ale drahá. Menu: 4-5 euro, malý talířek v bufetu: 3-3,50 eura, velký (resp. normální talíř) v bufetu: 3,50-4,50 eura. Bufet funguje tak, že si na svůj talíř můžete asi z osmi druhů jídla naložit co chcete a kolik chcete. Mají i spoustu druhů salátů, polévek a moučníků, ale kvůli ceně jsem nic takového zatím neochutnala. K pití si každý zadarmo natáčí vodu přímo z vodovodního kohoutku
. Což však na menze obdivuju, je fakt, že je vybavena i pro ty, kteří se v ní stravovat nechtějí - k dispozici všem slouží mikrovlnka, a tak si můžete ohřát a v klidu sníst vlastní jídlo donesené z domova!žádné komentáře | přidat komentář