 V této impozantní, 26. patrové budově bydlím. Na střeše má bazén a v 10. patře je mosty spojena s dalšími budovami podobného typu. Byla postavena na jaře letošního roku a jsme pravděpodobně prvními nájemníky. Spíše než na koleji si zde připadám jak v hotelu   Takto to vypadá uvnitř. Bydlím ve dvojlůžkovém pokoji, který je ovšem v polovině rozdělen zdí na dvě části a se spolubydlící máme společné jen okno a malý prostor před ním. Naprosto ideální - nechcem-li být rušeni, jsme každá ve své polovině, chcem-li si povídat, není problém. Mám však báječnou spolubydlící, takže bych tu prostřední zeď nejraději zrušila.  Naše společná kuchyňka. Bydlíme ve Wohngemeinschaftu, tedy "bytové jednotce", kterou sdílíme tři. Krom našeho dvojlůžkového pokoje k němu patří ještě jeden jednolůžkový pokoj, kuchyňka, toaleta a koupelna vybavená mimo jiné pračkou, sušičkou a vanou  Naše kuchyňka z druhé strany. |
 Bydlím ve čtvrti mrakodrapů. Jmenuje se Twin Towers a je to taková malá kopie amerického Manhattonu. Ve Twin Towers se mimo kanceláří nachází obchodní centrum s obchody, restauracemi, multikinem. Otevřeno má do pozdních nočních hodin, díky čemuž máme zaručené dobré dopravní spojení s centrem i pozdě večer a díky čemuž si také ve své čtvrti připadám bezpečně i v noci (nevím zda to platí o celé Vídni, ale když se vracím o půlnoci domů, všude se zde pohybuje na ulicích mnohem více lidí než třeba v Plzni).  Twin Towers z druhé strany, vlevo je vidět naše kolej. Z okolních mrakodrapů je nejmenší, přestože má 26 pater! V Twin Towers se nachází také docela unikátní restaurace. Zaplatíte 10 euro a můžete sníst co chcete a kolik chcete. Navíc talíře s různými druhy jídla jezdí na pásech kolem stolů, stačí jen sáhnout po tom, na co máte právě chuť  Výhled z okna mé koleje na část obchodního centra. Bydlení mezi mrakodrapy má jednu nespornou výhodu. Když si nejste při zpáteční cestě jisti, kterým směrem leží kolej, stačí se rozhlédnout...mrakodrapy jsou vidět z dálky. A již mi skutečně mnohokrát pomohly najít cestu domů  Za kolejí se nachází rozsáhlá rekreační oblast Wienerberg. Má rozlohu několik desítek až stovek hektarů a nachází se v ní spoustu sportovišť, okruhů na běhání či cyklistiku (některé z nich jsou dokonce i osvětlené!), golfové hřiště, ale také velké jezero a pár kopců... Připadáte si tu jako na konci Vídně, protože krom několika paneláků v povzdálí je kolem všude vidět jen příroda a spoustu sportovců. Na sportovce tu narazíte i pozdě večer (jak jsem již psala, některé trasy jsou osvětleny, běhá se tu zcela běžně i za tmy). Rozšířeným sportem je zde nordic walking - chůze s holemi, které jsem zvyklá nosit na vysokohorské tůry do obtížného terénu. Tady za městem na relativně rovinném povrchu působí docela legračně  Pohled z menšího kopečku na část Wienerbergu. Tato romantická krajina se nachází asi ve vzdálenosti 10 minut rychlé chůze od mé koleje  Jezero uprostřed Wienerbergu. Vzdáleno taktéž pár minut od koleje. Škoda jen, že nemám více času užívat si této nádhery |
 Pohled na naší školu. Studuji ve Freihausu - v jedné z "novějších" budov technické univerzity. Okno do mé kanceláře je poslední vpravo, které je ještě vidět, v levé budově v nejvyšším (osmém) patře. Pravá budova je knihovna patřící technické univerzitě, má osm pater a otevřena je každý den až do deseti večer. Freihaus je uvnitř rozdělen na tři části podle barev - zelenou, žlutou a červenou. Matematickému oddělení nepatří celé patro, jak bývá zvykem u nás, ale celá zelená část, tzn. z osmi pater vždy kus. Zajímavostí jsou také místní výtahy. Krom toho, že jsou mnohem rychlejší než u nás na plzeňské univerzitě (a také jich zde mají mnohem více  Takto vypadá moje kancelář ve škole. Dostala jsem celou kancelář jen pro sebe, v pohodě by se do ní vešli dva až tři lidé. Zdejší pracovní podmínky se v nejmenším nedají srovnat s podmínkami na naší katedře (pro ty, co neznají naši katedru: jednu kancelář sdílím s dalšími deseti lidmi! Pak se divte, že doktorandi u nás pracují na své dizertačce pět let a stále nejsou hotovi   Výhled z okna mé kanceláře směrem do centra Vídně. Ještě pár slov ke katedře. Všichni jsou na mě moc hodní, snaží se mi pomoci s čímkoliv jen mohou či s čímkoliv potřebuju. K mému velkému údivu mě nechávají pracovat na mé práci a nezapojili mě - alespoň zatím - do žádného svého projektu. Jednou týdně navštěvuji přednášky "Liniengeometrie" vedené v němčině a jednou týdně máme katedrální seminář vedený v angličtině (na katedře studují i zahraniční doktorandi, kteří nerozumí německy). Každé poledne chodíme s ostatními doktorandy společně na oběd. Respektive snažím se chodit na společné obědy, protože je to jedna z mála příležitostí, kdy se můžu s ostatními pobavit. Ne každý den mi ovšem mé finance takový společný oběd dovolí, jelikož často místo do menzy chodíme do blízkých restaurací, kde jídlo stojí kolem 5 až 7 eur. Menza sama o sobě za mnoho nestojí a také ji většina místních studentů nenavštěvuje. Sice je oproti naší mnohem hezčí a útulnější, ale drahá. Menu: 4-5 euro, malý talířek v bufetu: 3-3,50 eura, velký (resp. normální talíř) v bufetu: 3,50-4,50 eura. Bufet funguje tak, že si na svůj talíř můžete asi z osmi druhů jídla naložit co chcete a kolik chcete. Mají i spoustu druhů salátů, polévek a moučníků, ale kvůli ceně jsem nic takového zatím neochutnala. K pití si každý zadarmo natáčí vodu přímo z vodovodního kohoutku |
Copyright ©tuwien, Práva vyhrazena.